Myslím, že po roce by si naše stránky zasloužily trochec aktualizací :-)
Jenže od dob, kdy jsem objevila facebook, kde píšu o každém Kečrovém hnutí oka, tak se aktualizace stránek stala poněkud méně zábavnou aktivitou :-)
Ale přeci jen tu mám nějaký výčet zábavných akcí, kterých jsme se zůčastnili.
Asi už vynechám ty zimní, neb pamět mám vyvinutou jen tu krátkodobou :)
V červnu jsme se ocitli na Pompos táboře ve Větřkovicích, který pořádalo naprosto úžasné duo 2 velice milých čarodejnic. Tábor byl neskutečně příjemný a ikdyž nečekaně v naprostém poklidu a bez kocoviny, tak nahodil laťku tak vysoko, že jej jen těžko nějaký jiný tábor překoná. Sešla se tam banda moc příjemných psomilů, kteří přes celý den klábosili, trénovali a celé agilitění a grilování bylo prostě moc fajn.
Kromě agilitění jsme se vťěrkli ke Kečíkové chovatelce Alence, která byla neskutečně trpělivá s mojí chutí s Kečrem obíhat ovečky a dopřát Kečíkovi pocit státi se Vládcem ovcí :-) Stala se z toho táborová závislost a u paní Alenky jsem orodovala za návstěvu snad každý den :-)
Kečík se díky výletu do rodné Alkyry znovu setkal se svojí hnědou sestřičkou Kešu a prostě ten týden měl jen jediný nedostatek a to, že byl moc krátký a moc rychle utekl. Ale co si budeme povídat - jako každá dovolená :-)
Po táboře přišel týden oddechu a nic nedělání, abychom nabrali síly na naší zahraniční dovolenou s naší nejoblíbenější CK Odánka :-)
Po 7 letech spíše mizerných dovolených než opravdických dovolených padlo rozhodnutí jet k moři.
Takže jsme strávili 3 bezva dny v Chorvatsku na skoroostrově Čiovo. Vzhledem k tomu, že s ředitelkou CK Odánka máme na spousty věcí stejný náhled, tak jsme jeli jen tak bez zařízeného ubytování a že prostě "někde" skončíme :-)
Končili jsme už na cestě, neb jsme nedokázali trefit tu správnou silnici a tak jsem rezignovali a rozhodli se pro cestu po dálnici, která byla tedy pekelně drahá a navíc jsme dorazili nad očekávání velice brzo na místo :-) (jen, abych nevypadala úplně negramotně - byl s náma i Kečule, tudíž to "i") :-D
Koho by napadlo, že v 7 ráno budou všichni Chorvati ještě spát a nikdo nebude stát s cedulí "dobro došli", že? :-)
Tak jsme šli kouknout, jestli je poblíž nějaká pěkná pláž na rekreaci Obamky a Kečíčka.
A plážička byla. :-) Tudíž jsme začaly zoufale pobíhat sem a tak po ulici nejspíše v očekávání, že se někdo slituje a ubytuje nás :-) Bohužel - všude bylo plno a až naše zoufalost, upocenost a naprostá zdrcenost naším nezdarem vystoupla na 99,9% snesitelnosti, tak se objevila žena :-)
Snažila jsem se ji nezastrašit mojí chorvatšinou, která obsahuje pouze slovo "karlovačko" a tak jsem mluvila česky, ona chorvatsky, obě jsme mávaly rukama a snažily se nevzbudit sousedy :-)
Pak přišla spásná myšlenka a to vyzkoušet nějaký jazyk jiný :-) Jsem ráda, že jsme to nebraly od arménštiny, ale rovnou přes angličtinu :-)
Jaké pak bylo překvapení, když přišel člověk, co se představil jako Steve, což mi úplně jako chorvatské jméno nepřišlo :-) Značně opatrně jsem ze sebe vydolovala informaci, že máme dva psy :-)
Najednou majiteli objektu vyskočily v očích jiskřičky s dotazem "jakou rasu" :-) Říkám, že dvě border kolie. Než jsem ze sebe vysypala, že jsou hodní a čistí, tak už mi dával téměř klíče od apartmánu a hnedle začal jásat, že nahoře má taky border kolii, témeř 15ti letého psa Alpa.
Takže ubytování jsme měli a pokud byste někdo chtěl do oněch končin zabloudit, tady vás budou mít rádi :-) Bez psa, ale raději nejezdit :-) Tady je to snad k ubytování podmínka :-)
Kečr ani Obama nepobrali pobyt u moře dle očekávání :-) Ale tady se potvrdilo rčení "jaký pán, takový pes" :-)
Kečr běžně skočil do vody, naplesknul se naprotější utes, že jsem ho musela z útesu vytesat a dobitej od šutrů se rozhodl k vypití moře, což mělo za následek poblítí a posrání pobřeží - takže tady nějak zkomírá to, že psi jsou tvorové čistostní :-)
Obamka měla styl ala panička :-)
Slézt z deky, chvíli stát na sluníčku, 10min se brouzdat v plivátku, po té zhodnotit vání a sílu větru, změřit zda konce vln mají správný sklon, smočit packu/palec, zopakovat měřění síly a směru větru, ještě 6x zkontrolovat lom vlnek, dalších 10min postát na okraji, následně tělo nořit do vody od palce, přes kotníky, půlky lýtek, kolena...celý proces trval asi tak dlouho, že stihly jít do vody za den asi 3x :-D :-D :-D
Chorvatská část dovolená byla lehce stereotypní - opalovat se, sunda Kečra z útesu, nechat ho vyblít, jít vypít víno (zde nebyla stejná potřeba jako u Kečra po koupeli) a koukat na moře, zvýšit míru závisti, že nemáme v ČR moře, pogrilovat kalamáry a jít spát :-)
A pak nastala část druhá a do výlet do Rakouských Apl - Hermagor a okolí.
Ovšem byla tu jedna podmínka a to dostat se z Chorvatska po silnici, kde se střídala 40tka se 60tkou a to bez pokudy ve výši 2500 kun (cca 9tis Kč) :-) Pro nás málem nemožné splnit tudle podmínku :-)
Ale schopnost ukecat policistu měla Krista opravdu vychytanou na 1* :-)
Policista ukazoval tabulku, jak moc to posrala tím, že jela 75 a že to bude už na horní hranici a evidetně chtěl peníze :-)
Ve chvíli ukázání v tabulce KOLIK, tak jsme obě přestávaly rozumět, ikdyby mluvil plyně česky a tak mu byla podána informace, že nemáme peníze a Krista mu chvíli mávala českou dvousetkorunou před obličejem až se začal smát se slovy " co to je" a řekla bych, že nás vyhodnotil jako naprosto ztracené případy a nechal nás jet a ještě pomohl vysvětlit jak dlouho takhle nahovno pomalu pojedem :-D
Když jsme se blížily ke Slovinsku, tak se naše finanční situace začala rapidně lepšit. Krista říká " ty brďo, měla jsem v pěněžence 2 kuny a teď jich mám 13. Oni mi v té peněžence asi šukaj" :-D :-D :-D Takže jsme měly ještě nějaký ten drobák na rozšoupnutí se při placení mýta :-D
Cesta do Rakous byla vůbec výživná neb všechny ty cedule kolem silnic nám připomínaly některá česká slova jen trochu mimo zkomoleně a tak jsme viděly" "nadějné sele", "prdomet", "poser..." Vůbec chorvatština a slovinština jsou velmi plodné jazyky pro zkomolení :)
V Rakousku mají jedno výborné městečko, které se jmenuje Villach a radím všem, vyhněte se mu :-) Je to něco jako labyrint, kde všechny cesty vás zavedou zpět do epicenta villašského zla :-)
Takže nééé, že všechny cesty vedou do Říma...všechny cesty vedou do Villachu :-)
V Rakousku jsme taktéž zjistili hned po příjezdu zjistily, jak rychle do vás může proniknout místní jazyk a hnedle po překročení hranic si jste schopni vzpomenout i na rakouský slang a být ihned připraveni k použítí ryze německých slov jako je např. slovo "bankomat" :-D
Aply byly fajn. Všude krávy navolno a v nadmořské výšce 1999 metrů jsme potkali stádečko ovcí, kde si Kečr musel opět zahrát na Vládce ovcí a kdyby mi nebylo líto těch nebohých vlnatých tvorů, že se snaží celé stádo sešoupnout střemhlav dolů, tak bysme si je asi připásli až domů :-)
Dovolená v Rakousku byla vcelku fajn a všichni byli neskutečne milí, kromě faktu, že psi nesmí do vody. :-( Přijeli jsme se ubytovat do kempu a opět velice opatrně říkám, že máme 2 psy. Opět nadšený výraz a s odpovědí, že máme 2 border kolie, nám majitelka hnedle oznamovala, že v kempu osoba, co má taktéž border kolie a dělá agility a převelice nás chtěla seznamovat :-)
Takže opět - nejezdetě na dovolenou bez border kolií! :-)
Celou dovolenou jsme zakončili agility závody v městečku Wartberg, kam jsme přijeli o den dřív a opět neskutečně přátelská atmosféra byla cítit naprosto všude. V sobotu probíhal závod v poslušnosti a obranách a v neděli závody agility, kterých jsme se zůčatnili už i my. Já jsem už chytala lehce nervy, ale místní si závody užívali a dokázali s nadšením tleskat a radovat se z úspěchu každého pejska, co doběhl byť s milionem chyb, ale měli radost a opravdu nikam nespěchali. Celková atmosféra byla opravdu moc fajn a ti lidi tam byly moc příjemní. Trochu jsme tak byli na exoty, co přijeli na závody 400km daleko :-) Já s Kečrem opět jako sloni v porcelánu, ale třeba se příště narodím s líp vyvinutou motorikou :-D :-D :-D Teta Krista běhala kromě Obamky i s Calvinkem, se kterým přes zimu pracovala na upěvňování vlastních nervů a s lehkostí se umístili v obou bězích a byli tam za hvězdy dne. Takže i přes nekonečné závody a únavu to byla super tečka za naší dovolenou.
A pak cesta domů... . Ale nic tak tak špatné a svět nekončí, když vám v Mekáči prodají cheesburger :-D :-D :-D