Psát každý den, že je Kečr prase a jak moc se kde za*ral mě sice pořád zaměstnává, ale nevím do jaké míry baví :-)
Letošní zima se Brna dotknula pouze na pár dní mrazivě, kdy nám všechny louže zamrzly, ale Kečr se dokázal i v -20ti zadrbat od špíny, tudíž jsem svoje přání začala obracet směrem ke sněhu, ale bohužel v Brně mé přání vyslyšeno nebylo.
Ale na dhruhou stranu, když vidím fotky po různu z ČR tak jsem ráda, že nás to minulo.
Kečíček tedy samosebou miluje sníh, protože se do toho dá zamaskovat celý tělo a má pak pocit, že nejde vidět :-)
Jedno ráno napadl poprašek sněhu a chlapec si uvědomil, že je super, když se mi vrhne pod nohy, páč sníh je přecík od toho, že člověk kope a psíček chátááááá!
Bohužel si splet mě a vlítnul do cesty kolemjdoucí paní, která Kečovo nadšení v jehlových podpadích zrovna nesdílela, ale ustála :-)
No a kromě čekání na sníh, teď už spíše na jaro, tak jsme si byli opět zahopkat a to hned na dvou závodech během jednoho víkendu :-)
Byl to velmi odvážný víkend, páč jsme si to s Kečíkem poprvé střihli v A2 kategóóórii :-)
Výsledek nebyl tak hrozný, neb jsme se dokodrcali až do konce parkuru a kodrcání skončilo 2.místem, takže bych řekla, že pro začátek to nebylo tak bolestivé :-) Ale nic pěknýho rozhodně taky ne, páč jsem jednoduše zabržděná a jedním slovem nešika :-)
Zato Kečíček je strašlivě snaživej a pro změnu jednoduše ten šikovnější z nás dvou. :-)
Bylo nás tam strašlivě móc z Ostrova a tak to bylo fajn. Jídlo, pítí...akorát všude strašlivě málo místa na vegetění a zima v hale větší než venku, takže jsem se veštinu času vyhřívala před halou na sluníčku s různýma butelkama naplněnýma různýma "alkoholama" :-)
Možná i těma "alkoholama" se nám stala nehoda, kdy agi Kečr běžel krásně, ale já jsem nějak úplně zapomněla na poslední překážku a převelice jsem se divila, proč ten pán s píšťalkou píská jak na nádraží :-) Nu což, i tak se dá se DISknout ... :-D
V něděli jsme se vydali směr Horka nad Moravou, kde se konaly dvojzkoušky. Nakoupeno spousty jídla do auta, protože 2 nenažraní lidi v autě být hladem...to by nebyla pěkná cesta :-) Cestou jsme někde v polích nabrali dalšího účastníka výletu a to "vobludku" Jímu s paničkou.
Zpětně se mi moc líbilo holek rozebírání překážek, který se už moc nepoužívájí.
Padlo slovo i na stůl. V hlavě jsem si představila tu "věc" na které na cvičáku veštinou sedím a odkládám bordel... .
Jaké to bylo překvapení, když koukáme jak pan rozhodčí si užívá stavění parkuru a ejhle...je tam stůl!
Nicméně ve finále to pro mě bylo vtipem dne. Moc jsem chtěla vědět, kdy z toho stolu běžet, ale nebylo moc času a tak jsme šli na start, že to prostě nějak dopadne :-) Už 3 překážky před stolem jsem nemyslela na nic jinýho než stůl, Kečr se tam prapodivným způsobem dostal a najedou vidím, že pan rozhodčí se k nám blíží takovým divným krokem, což mě štrašlivě vystrašilo, že jsem udělala něco úúúplně špatně a prostě konec zvonec a jde mě zprdnout a zadupat do země.... .
Koukám mu do obličeje a snažím se odezírat, co říká... ! Jakoupak radost jsem měla, když jsem slyšela, že si jen opakuje čísla pozpátku...3...2...1...go! :-D Tak jsme s Kečrem vzali nohy na ramena a zdrhli radši do cíle :-)
Nějaký extra super zážitek z tama nemáme, protože byla zima, padal sníh s deštěm a bylo prostě fakt hnusně.
Ale pevně věřím, že s příchodem jara přijde i víc srandy :-)
Tady je důkaz :-)